Věznice v pustinách

1. Povím vám svou baladu

rozjímám nad tím, jak začít

zkazím sám si náladu

pro slzy se musím mračit

2. Každej rok před půlnocí

pacifik tu kolem jezdí

světla tam, kam dopadnou

paprsek první je štěstí

3. Pověst má dál vypráví

o mužích jenž s drsnou tváří

z malých cel se nevrátí

nebudou mít klidné stáří

4. V žaláři, co věk tu stojí

v pustinách těch prokletejch

kojot sám tady se bojí

černejch stínů stoletejch

5. Jen ten vlak, ten o tom ví

světla svý před nima klopí

ale sám nic nepoví

zavzdychá a zasupí

6. Každej rok tak z oken cel

zatvrdlé tváře jen dychtí

rázem zní protáhle well

se štěstím vlak přijíždí