Severní vítr

1. Kolik tónů vítr zná, když zpívá tam u nás,

a je-li láska na prodej, lásky, ptám se vás,

a dá se koupit slunce jen, tak vzít ho do dlaní,

když prochází se oblohou, s ním vítr severní.

2. A kolik barev vítr zná, když kreslí lidem tvář,

jedněm vrásky, druhým žal, těm třetím svatozář,

a proč chudým nedá nic, když vstávaj' na ranní,

jen provází je oblohou ten vítr severní.

3. A kolik přání vítr má, když listy otvírá,

po nocích někde při svíčkách všem větrům předčítá,

a když se ráno podívám do schránky poštovní,

zas po rukou mi utíká jen vítr severní.

4. Tak si létá v údolí, nad městem zatočí,

stále se nám vyhýbá a směje do očí,

[: když ho chytím za rukáv, dá se se mnou do praní,

chce být stále svobodnej, můj vítr severní. :]