Velkej bílej dům

1. Když se kouknu k horám v dáli, v duši mám ten stín,

ten, co zazněl v táty houslích, stín, co zní jak splín,

kam se tóny ztrácí, dnes juke-box nám je hrá,

stroj zní a tóny houslí jen málokdo už zná.

R: Vídám zářivej bílej dům, tátou stavěnej, dal skrýš k mým snům,

vídám velkej bílej dům, snívám sen, patřil k mým všem dnům.

3. Být tak chvíli s mámou a houf dětí kolem mít,

svolávat je zmáčené a klít,

zas zas být tak chvíli s tátou, svou dlaní jeho skrýt,

nebo procházet se v horách, chvíli pouhou žít.

R: Vídám velkej bílej dům, tátou stavěnej, dal skrýš k mým snům,

vídám velkej bílej dům, snívám sen, patřil k mým všem dnům.

4. Proč se loudám blátem a houf lidí kolem mám,

když každý z nich je zmáčený a sám,

proč neprší mi štěstí jak ve snech vzdálených,

sama spím a vstávám, loudím smích.

R: