Rosa na kolejích

1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub,

tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál,

Dmi# Dmi## Ami Cdim

přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží

podivnej pták, pták nebo mrak.

R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,

vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,

telegrafní dráty hrajou ti už léta

to nekonečně dlouhý monotónní blues,

je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.

2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj',

co si radši počkaj', až se stmí, a pak šlapou dál,

po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí

celej svůj dům, deku a rum.