Večer křupavých srdíček

1. Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky,

musel jsem se zasmát tomu, co má být dál,

ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka

mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál.

R1: Tak to má být, a sklenku vína na dobrou noc,

k tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host,

tak to má být, když tma nad městem převezme moc

a chce se žít, žít víc než jen dost.

2. Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák,

dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát,

a tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo

a navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád.

R2: To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát,

to není fér, hrát podle vlastních pravidel,

to není fér, chtít jít, když je čas spát

a chce se létat, létat i bez křídel.

3. Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla

osmička,

hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul,

a ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven

a vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul.

R1: