Ovčák

Na ovčáka kaprál mává

dej se k nám a nemine tě sláva,

ovčák váhá, nemá stání,

rozhlíží se naposledy strání

nechal ovce v louce stát,

nesměle, nesměle

na pochod začal vojsku bubnovat.

Na pochod se vojsko dává,

kaprál volá „králi budiž sláva“,

vpředu tambor s bubnem víří,

do bitevní vřavy rovnou míří,

trubka vojenská a s ní

kanon zní, kanon zní,

vyhrává marš na cestu poslední.

Na šavlích se slunce blejská,

po ovcích se ovčákovi stejská,

po zahrádce s planou růží,

není buben, má jen jednu kůži ;

na vojáka proč si hrát,

buben sem, buben tam,

k čertu s ním může táhnout i pan král.

V dálce za ním bitva hřímá,

buben pryč a paličky jen třímá,

cestou stokrát známou běží,

nevadí že popadá dech stěží,

sláva už ho neláká,

ovečkám, ovečkám

bude dál v klidu dělat ovčáka čtveráka.