Holka cvok

1. Zas padá listí a do louží drobně prší,

nad městem visí šedivej, těžkej mrak,

všechno je vlhký a v žaludku trochu kručí,

lidé se mračí a já se ptám, proč je to tak.

R: Dál na hřbetě táhnu svůj děravej stan,

navlhlou deku a svetr, co navečer zmok',

kam se to vláčím a co z toho mám,

slyším, jak šeptaj': ta holka je nějakej cvok.

2. Kolik nás bloudí, co neumí za okny stát,

mladí i staří, a všichni maj společnej cejch,

že dovedou krásu jen očima do dlaní brát,

když slunce pálí i když začne do kytek lejt.

R:

3. Nevím, jak vám, mně stačí, když drobounce prší,

nechci mít auto a nechte si vilu jak hrad,

nechci jet na Mamai a nevím, co zrovna frčí,

co je vám do toho, kde budu dnes v noci spát.

R: Dál na hřbetě táhnu svůj děravej stan,

navlhlou deku a svetr, co navečer zmok.

Kam se to vláčím a co z toho mám,

možná jsem opravdu blázen a praštěnej cvok.