Řeka života

Tam, kde i čas vlastní tep uslyší,

kde zem lůžko má z kamení,

tam každý z nás žízeň svou utiší,

vždyť tam řeka má pramení.

Ten, kdo ji zná, jako já musel sbít

jak den dlouhý vor z pevných klád,

a víc, nežli chtít, vždyť není lehké jít,

když hřmí pod tebou vodopád.

Tam, kde už sráz v údolí přechází,

kde zem rozdává něco víc,

tam jako nůž řeky proud prochází

a dál peřejím letí vstříc.

Ten, kdo zná, jako já ví že smí tu plout

pouze vor z pevných klád.

Když plout chceš a žít, tak musíš víc, než chtít,

a mít hodně sil, hodně rád.

Dál, stále dál hory jsou, moře blíž,

dál, stále dál břehy máš.

Řeka je mírná a dno klesá níž,

už proud pojednou nevnímáš.

Ten, kdo zná, jako já umí sbít

jak prám život svůj z pevných klád.

A ví, co má znát, jak si s proudem hrát,

co chtít, co si vzít, jiným dát.

Má řeka v písni je tvůj život sám,

chvíli je zlá, chvíli sní.

Buďme k ní přísní, jak proud bude k nám,

poznáme hloubku svých dní.

Ten, kdo ji zná, jako já musel jít

sto dní, hodně mil tisíckrát.

Kdo ví, proč by žil, ten dávno postavil

jak prám život svůj z pevných klád,

kdo ví, proč by žil, ten dávno postavil

jak prám život svůj z pevných klád.