Podkova

1. V sádře hlavu mám, proč, teď svěřím vám,

podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí,

já pod ní právě stál.

2. Hlava bolavá, trochu děravá,

v sádře celá zalitá, neholená, nemytá,

je zlá a taky nezdárná.

R: Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo,

že se zcela vykouřilo jméno dívky mé,

ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice,

vzpomenout si ne a ne a ne.

3. Se srdcem raněným, mozkem zazděným

střídám města ulice a každé pěkné mladice

se ptám, zda jsem její elegán.

R: "Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti,

to byste však nesměl míti hlavu sádrovou,

můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy,

a vy jenom kouli gypsovou."

4. Teďka, když to vím, závěr učiním:

na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec

jak já, jak byl já, jak já, jak já.