Drak Železňák

1. V černým lese byla velká jeskyně

a v ní temno, jak když zhasne se v kině,

a když té tmě přivyk' si zrak, tak poutník vidí,

že tam v koutě válí se drak, co žere lidi.

R: Jak se ho lek', hrozně se vztek',

řek' si:"Je zle, nebude hůř,"

přistoupil blíž a vytáh' nůž,

a chtěl s ním draka propíchnout.

2. Drak se probral, trochu sírou zahulil,

pak se blíže k poutníkovi přikulil,

jen okem loup' a řek':"Tož tak, tys' mě chtěl píchat,

abych se lek' a přestal žít, zapomněl dýchat."

R: "Pozor si dej a schovej nůž,

ať už jseš pryč, než řeknu "už,"

já nejsem vůl, ba ani rak,

mé jméno je Drak Železňák."

*: Ale ten poutník byl koumavá hlavička

a rychle pochopil, že nestačí palička,

palička dubová, dobrá tak na raka,

ale však nikoli na toho zázraka.

R: A sebral lid z celýho kraje,

šli draka bít do jeho stáje,

bylo jich moc a drak jen sám,

proč vám to dále povídám.

R: Teď je drak pryč, lid nemá kdo žrát,

a tak se chodí do války prát,

a když je mír, ať se lid třídí,

má každej auto a špatně řídí.