Červotoč

1. V dědečkově židli červotoč bydlí,

děda vo tom neví, ó, kdo mu to poví,

až si jednou děda sedne, židle se pod ním prolomí,

jako křída v tváři zbledne a rukama zalomí,

řekne tiše:"Je to rána, byla to židle památná,

rukodělně udělána a tím skoro posvátná."

R: Červotoč, ač nemá zuby jako krokodýl,

prohryže se každým dřevem napříč, napodýl.

*: Pomalounku dřevo žmoulá a vůbec mu nevadí,

že naň lidé nadávají, že ho mají neradi.

R: Červotoč...

2. Náš děda se bojí vo svý zdraví tuze,

obává se virů, sádry, rychlý chůze,

a přitom ho nenapadne, že nepřítel mrňavý

kuje zatím pikle zrádné jemu přímo u hlavy,

jenom židle, ta to tuší, že je vnitřně hlodána,

nikdy to však neprozradí, nebyla-li tázána.

R: Červotoč...

+ prohryže se napříč, napodýl ...