Když

1. Když bezhlavost svým okem klidně měříš,

ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,

když, podezírán, pevně v sebe věříš,

však neviníš svých soků z bezpráví.

2. Když umíš čekat beze mdloby,

lží obtáčen jsa, neupadat v lež,

když, záštím oblit, sám jsi beze zloby,

slov ctnostných nadarmo však nebereš.

3. Když umíš snít, a nepodlehnout snění,

když hloubat znáš, a dovedeš přec' žít,

když proti triumfu i ponížení

jak proti svůdcům společným jsi kryt.

4. Když nezoufáš, nechť poctivá tvá slova

jsou kroucena, by úskok z nich se stal,

když hroutí se tvé postavení a znova

jako dělník lopotíš se dál.

5. Když spočítat znáš hromadu svých zisků

a na jediný hod vše riskovat,

zas po prohře se vracet k východisku

a nezavzdechnout nad hořem svých ztrát.

6. Když přinutit znáš srdce své i čivy,

by s tebou vytrvaly nejvěrněji,

ač tep i pohyb uniká ti živý

a jen tvá vůle káže: vytrvej!

7. Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,

když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,

když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost

a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král.

8. Když řekneš svými vteřinami všemi:

mně, čase, jak bych závodník byl, služ,

pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi,

a, co je víc, pak, synu můj, jsi muž!