Japný blboun

O hlouposti lidské písně zpívám vám.

O blbounech nejapných verše skládám.

Jde mi to hladce i obrace,

lidi nadšeně tleskají.

Ale ti, kteří se v písni poznají,

o vrácení peněz žádají.

Ale ti, kteří se v písni poznají,

o vrácení vstupného žádají.

Jak nechutné, jak zpupné,

jak potupné a jak smutné.

Pořadatel udělá dvě hromádky,

jednu pro mě a tu druhou pro hádky:

„Vraťte mi peníze, já chci prachy zpátky!“

blbouni zlostně volají.

Ale ti, kteří se v písni poznají,

o vrácení peněz žádají.

Ale ti, kteří se v písni poznají,

o vrácení vstupného žádají.

A po té se připojí i chytráci.

To asi aby měli ňákou legraci:

„Já chci taky něco, i když nejsem blbej!“

chytráci s blbcema volají.

Ale ti, kteří se v písni poznají,

o vrácení peněz žádají.

Ale ti, kteří se v písni poznají,

o vrácení vstupného žádají.

A když koncert skončí, sbalím fidlátka,

odjíždím a zavřu za sebou vrátka.

Stojí fronta v dáli, dav lidí se valí,

vypadají jako boží hovádka.

A ti, kteří se v písni poznali,

o vrácení peněz požádali.

A ti, kteří se v písni poznali,

o vrácení vstupného požádali.

Jak nechutné, jak zpupné,

jak potupné, jak smutné.

Vraťte nám vstupné!