František z Assissi

1. Pomalu jde olivovým hájem

vzhůru do hor, do své poustevny,

vzduch voní mátou a rájem,

jako bychom byli bývali s ním šli i my.

2. Bez jídla a s jediným přáním:

poznat pravdu, tu nejvyšší,

poznat, co je jenom pouhým zdáním,

čekat, až Bůh prosby vyslyší.

R1: František z Assissi a ti, co ho měli rádi,

Ruffino, Angelo, všichni jeho kamarádi.

3. Za blázna byl pro svoji pokoru,

papež ho poslal vyválet se s prasaty,

všechna příkoří však snášel bez odporu,

zkusme si představit, co bychom dělali já a ty.

4. Papežovi se pak zdálo o borcení chrámu,

v tom snu uviděl postavu jasně jak den,

podpírala svým tělem chrámovou bránu,

o Františkovi byl tenhleten sen.

R2: František z Assissi a ti, co ho měli rádi,

Gineppro, Masseo, všichni jeho kamarádi.

5. V horách za městem je díra ve skále,

tam bydlíval za svého života,

teď jeho tělo odpočívá v katedrále,

takto se odměňuje lidská dobrota.

6. Ptáci štěbetají, cikády zpívají, oslík hýká,

lidi si plní kapsy, auta popojíždějí, hluk ve městě,

dej ruku na srdce a zkoumej, zda se tě to taky týká,

tenhleten příběh z roku jedentisíc dvěstě.

R1:

R2: