Po půlnoci

Nad hlavou mi krouží lampa žlutá

a vymýšlí si stíny nevšední.

Kdybych byl Renoirem, dívko zutá-á

nakreslím tě, než se rozední. Ou, jé.

Zlatou harfu rozpuštěných vlasů

chtěl bych jedním dechem rozehrát.

S doprovodem stovky dívčích vlasů

nejkrásnější barvu chci ti dát.

Za záclonou řas se rozednívá

a lampa se tak stává zbytečná.

E7 Ami

Sbor mi z dálky šeptem chorál zpívá,

že je lepší když jsi skutečná-á.

A tak tedy u tvých nohou klečím,

nevím mám tu plakat, mám se smát.

Za jeden však nápad noci vděčím:

nejsem malíř, ale mám tě rád.

Ab Db Ab

Nad hlavou mi krouží lampa žlutá

Db B7 Eb7

a vymýšlí si stíny nevšední.

Ab Db Ab Fmi

Kdybych byl Renoirem, dívko zutá-á,

Db Eb7 Ab

nakreslím tě, než se rozední.

Db Dbmi7 Ab

Za záclonou řas se rozednívá

Eb7 Ab

a lampa se tak stává zbytečná.

F7 Bmi

Sbor mi z dálky šeptem chorál zpívá,

Dbmi7 Fdim Eb Eb7

že je lepší když jsi skutečná-á.

A tak tedy u tvých nohou klečím,

nevím mám tu plakat, mám se smát.

Za jeden však nápad noci vděčím:

Db Eb7 Ab Fmi

nejsem malíř, ale mám tě rád,

Db Eb7 Ab Fmi

nejsem malíř, ale mám tě rád,

Db Eb7 Ab

nejsem malíř, ale mám tě rád.