Jak to doopravdy bylo s Babinským

1. Když jde lesní pěšinou i ptáci ztichnou

a kolem sebe šíří hrůzu hrůzoucí,

že i ve vedlejší vsi dívky vzdychnou,

jako by ve tmě zahlédly jeho oči planoucí.

2. A lišky strachy zalezou hned do hor,

stokrát běda osamělým pocestným,

jejich bariton hned promění se v tenor,

když na rozcestí potkají se s ním.

R: A kdo ví a kdo zná, co dnes patří k legendám

a co náleží k jeho kouskům hrdinským.

A kdo ví a kdo zná, co dnes už patří k legendám,

jak to doopravdy bylo s Babinským.

3. Nejdřív prý stal se vojákem Wellingtonova pluku,

jenže kdo by chtěl jít se za pány bít s odvahou.

A tak jednoho dne stal se z něho dezertér,

vzal dráhu s plnou plukovní pokladnou.

4. Všechny peníze pak dal jední chudí holce věnem,

sám se skrýval před šibenicí po lesích.

Málem odvyknul si, že volají ho jménem

na prvních výpravách loupežných.

R:

5. Potom kolem sebe shromáždil svou tlupu

z chlapů mimo zákon s podobným osudem.

Mstitelé pašeráci a zabijáci věnovali se lupu

říkal: Kdo to za nás bude dělat, až my tu nebudem.

R:

6. Brali bohatejm, koneckonců, chudej nic nemá,

v krásnejch kočárech v truhlách je zlata dost a dost.

Jenže spravedlivost není slepá, je i němá,

a kdo má v rukou kvér, má pravdu má cnost.

R: