Zpívám jednu píseň dál a dál

Já když mám v hlavě dálky co mě lekají

a vůně pro fialky bouřkou končí

pak tehdy sobě sám jsem cizí

a za cit jenom výsměch sklízím

já zpívám jednu píseň stejně dál a dál

Já když má poje zítra délku snad století

a na střep chrámu vytráž se pak rozletí

když hudba schází v partiturách

a nad vším lítá velká můra

já zpívám jednu píseň stejně dál a dál

Když vítězem jsou jiní

a já jsem jen věčný viník

a chybí déšť, aby mě smyl

kdyby mi šňůr ztěžklých prádlem

jsou dnes i na zem spadlé

proč vůbec ještě touhu mám

tu zůstat dál a dýl

Já když pak oněmím bezduchým ovzduším

a kráčím po zemi, kam to netuším

když ničemu se smějí kolem běžci po ranvejích

já zpívám tu svou píseň stejně dál a dál

Já když pak oněmím bezduchým ovzduším

a kráčím po zemi, kam to netuším

když ničemu se smějí kolem běžci po ranvejích

já zpívám tu svou píseň stejně dál a dál

já zpívám tu svou píseň stejně dál a dál

já zpívám tu svou píseň, svou píseň dál

svou píseň dál, svou píseň dál

zpívám ji dál, svou píseň dál...