Isabella

Každý ráno na dálku poslouchám za tratí

a když slyším lokál ku, trhnu jen opratí,

patou jemně bodnu koně a on sám už dobře ví,

že se tady objeví Isabeella.

Patou jemně bodnu koně a on sám už dobře ví,

že se tady objeví Isabeella.

Každý ráno pobledlý odjíždím nazpátky

a pak doma pod jedlí pohlížím na řádky:

čekej ráno, jedu k tobě, ať se ti dnes něco zdá,

zejtra se ti odevzdá Isabella.

Čekej ráno, jedu k tobě, ať se ti dnes něco zdá,

zejtra se ti odevzdá Isabella.

Každý ráno do dálky pohlížím za tratí,

dělám to už od války, zbytečně prozatím.

Já i kůň však dobře víme, že vlak jednou zastaví

a že tvář mi nastaví Isabella.

Já i kůň však dobře víme, že vlak jednou zastaví

a že tvář mi nastaví Isabella.

A tak teď se na dálku omlouvám, pospíchám,

slyším totiž lokálku, napětím nedýchám,

dneska jede naposledy a pak ji prej vymění

a mně zejtra vožení Isabello.

Dneska jede naposledy

a pak ji prej vy mění

a mně zejtra vožení Isabe ello.