Zázraky se dějí

Džunglí probíjíš se samotná, Robinsonko, vím, že vydržíš,

na nohou máš pouta strachu a přesto vstává z prachu

touha žít - žít dál.

Máš jenom naději, ta hoří, jen ať se neuhasí,

zázraky dějí se i v bouři, ať nohy nepodrazí,

teď ostrou mačetou se stává vůle tvá.

Chvílemi se zdá, že umíráš, když z očí modrých jako len

ztrácí se jiskra nebe a dravci kolem tebe

snášejí se blíž.

Máš jenom naději ...

Končí filma světla zhasínají a v hlavě o poznání víc,

že vůle zvítězila, cestu si prorazila

lidská touha žít.

Máš jenom naději ...