Jarní píseň

Stín padal na Tvou tvář a měsíc hospodář,

G7maj

se vracel domů do hor, do peřin,

skončil flám a návrat zpět byl delší než sto let,

G7maj

i když duben vypil vodu z kalužin.

V ten jarní den jsem Tě za ruce vzal,

byl jako sen a nešli jsme dál.

Podívej úsvit, už ze spánku se sbírá,

pohladí tváře a bodá do očí,

miluj se se mnou, zaženem netopýra

G7maj C9

a jeho křídla nám ráno ochočí.

Den, strůjce objetí, na konci století,

nám vetřel jarní vůně do vlasů,

tady na začátku cest, co vedou z velkoměst,

jsme zůstali, cizinci bez pasů.

A strašák mrak stínem skryl náš hřích,

byl to přítel zamilovaných.

Podívej úsvit ...