Bráchovi

1. Brzy nám, brácho, rozdělí cesty života nůž,

až z vodřený vesty do trávy sklouzne voňavá růž,

je na dosah cíl všech vandrů a chvil, dým ohňů za řekou,

než kytary tóny a větrný zvony vzbudí tě pod dekou.

2. Až zahoří Vega, na kůru chleba kříž udělej,

uřízni patku a na památku ptákům ji nalámej,

ti znají líp svět, co chceš uvidět a znát ho ještě víc,

ale nejsi Odysseus, neznáš startu rébus, vyrostl jsi ze dvou

nohavic.

R: Smutno je mi, brácho, a nevím, jestli počkáš

u kiosku na pátým, kde se mnou pivo si dáš,

jsme z jedný krve, brácho, a věřím, že se dočkáš

vytoužený šance, a tu, doufám, nikdy neprohráš.

3. Poznáš handicap, do trní výlet, pád z oblaků,

dívku jak Heidi, co si tě najde na cestách tuláků,

rány pod pás a nazmar čas v tom lidským stavení,

kde řádí kariéra jako nemoc, která člověka na blázna promění.

R:

*: Brzy nám, brácho, rozdělí cesty života nůž ...