Setkání s A. S. Puškinem

Ami E7 Ami

1. Co bylo, je pryč jednou provždy, a stesky jsou k ničemu,

každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus

[: a líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Puškinem,

E7 Ami

nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus. :]

2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso,

řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie

[: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři

a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :]

3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání,

a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem,

[: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme

a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :]

4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,

náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít

[: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru

a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :]

5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu,

vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody

[: stojí drožkář a kůň, a pan Puškin jde po prázdném prospektu,

já krk za to dám, zítra že se něco přihodí ... :]