Albatros

Hmi

Totemy malovaný se sovími křídly

a stopou z vlčích drápů

Hmi

a křeslo pro šerifa,

to pro jeho vážnost, když se zasedá.

Emi

A hlína bez trávy a z blízký skály kámen

Hmi

co v kruhu oheň chrání

Lampičky na chatách, když prší

a je ti smutno, abys viděl, kam se dát.

Všude dobří lidé žijí,

ale na osadách dobro je jak zákon.

I když jako všechno na hodnotách ztrácí,

i dobro odřenej má hřbet.

To jak se unavení lidé v pátek zpátky

na osady vrací a ještě chvilku trvá,

než si zvyknou, že vyměnili svět.

A starý tepláky a konzervy a košile,

a kytary a lásky, a písničky,

co neztratili nikdy moudrost ani klid.

Chraňte tu nádheru, vy romantičtí blázni

už pro to věčný mládí,

ten, kdo si umí hrát, ten stárnout

nemá čas a kdo by nechtěl žít ?