Tereza - Osamělý město

1. Ten den, co vítr listí z města svál,

můj džíp se vracel, jako by se bál,

že asfaltový moře odliv má

a stáj že svýho koně nepozná.

R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,

Ami Emi

řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,

tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,

Ami Emi

tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš

naposled, naposled.

2. Já z dálky viděl město v slunci stát

a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,

proč vítr mlátí spoustou okenic,

proč jsou v ulici auta, jinak nic?

3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut

zaznívá odněkud něžný tón flaut

a v závěji starýho papíru

válej' se černý klapky z klavíru.

4. Tak loudám se tím hrozným městem sám

a vím, že Terezu už nepotkám,

jen já tu zůstal s prázdnou ulicí

a vosamělý město mlčící.