Cesta na Island

R: Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj,

mý šedivý vlasy mi za pravdu daj'.

1. Až někdo ti, hochu, vo Islandu řekne,

svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej,

kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne,

je dočista blázen, a ty se mu směj.

2. Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě,

kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má,

kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě,

ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá.

R:

3. Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho,

chlap přišel a povídá úplnou báj,

že sežere z kojota syrový ucho,

esli nám neřekne, kde leží ráj.

4. Pak v proklatým vedru sme lesama táhli,

kde smrděj' tůně a zrzavej mech

a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli,

padaly na zem, to člověk by zdech'.

R:

5. Pak začaly kopce a šutráků fůry,

když jazyk nám votek', jdem bez vody dál,

my cucali šťávu ze stromový kůry

a islandskej ďábel se z voblaků smál.

6. A večer, když ztahaný na zem jsme padli,

ty islandský zvířata divnej maj' mrav,

přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý,

stádo se přehnalo divokejch krav.

R:

7. Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli,

proč trestáš nás pravicí krutou a zlou,

tam v islandskejch horách to sténá a kvílí,

to ubohejch trempířů přízraky jdou.

8. Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej

a ze skály padal a příšerně řval

a veselej Davy byl do rána tuhej,

až zvostal jsem samotnej uprostřed skal.

R:

9. Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá,

tak skončila cesta, moc dobře to vím,

a islandskej ďábel už prstem mi kejvá,

až zaleze slunce, já vodejdu s ním.

10. Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal,

já jedinou radu chci nakonec dát,

kdyby vás někdo do Islandu lákal,

tak voprátku na krk a poslat ho spát.

R: