Povodeň

Když jsem byl ještě malej a můj děda ještě žil

každý večer ke mně chodil a než mě k spánku uložil

Příběhy vyprávěl a já po létech zas

někdy v noci jako bych slyšel

v šeru jeho vzácný hlas:

1. Teď mně, kloučku můj, dobře posloucej co ti tu povídám

tenhle den sice vítr dávno svál, ale já na něj vzpomínám

I nebe bylo jak lem a všude zvláštní klid

a najednou byla tma a v té tmě psy začali vít

|: Bouře zlá přichází :|

2. Z potoků se řeky staly, spojili se v hroznej proud

co jim v cesté stálo braly, viděl jsem i domy plout

a pak náhle slunce z mraků ukázalo tvář, tu svou zlatou tvář.

|: Nový den nám vychází :|

3. Na polích a loukách všude byla vodní pláň

Tam kde dřívě stromy stály zůstala jen pustá stráň.

Domy zborcené, lidé na střechách

a vyvrácené ploty, které pluly na vlnách.

4. Večer, když bylo po všem a mohlo se dolů slézt

a na zemi potom hledat kudy mohli cesty vést

Stezkou jedinou každý k dolu uháněl

odkud starý zvon zoufale o pomoc vyzváněl

|: Tichý pláč zněl :|

5. Bylo jich tam tenkrát dolů uvězněných šest

a všem, co tam kolem stáli se mlčky stisla pěst

Vidím to jak včera, jak je k hrobům provází

a starý den odchází

|: Byl to dlouhý den:| 3x